Z Malagy do Granady a zase zpátky

Trvalo to pouhých 7 měsíců, ale přece - konečně dávám své zápisky z putování po Španělsku na blog :) Sepsané je mám už pěkně dlouho, ale až za těchto dlouhých zimních večerů jsem si na to udělala čas. Levných letenek do Malagy bylo třeba využít, a tak jsme náš výlet zahájili i skončili právě tady. Ale viděli jsme i spoustu dalších krásných míst a samozřejmě, že 10 dní bylo zase zoufale málo :)

16. 4. Úterý odlet z Prahy, přílet do Malagy, půjčení auta, cesta na ubytko

Sraz na letišti máme po 15 hodině, naštěstí jde všechno hladce. Malaga nás vítá příjemným počasím s teplotou okolo 25 stupňů, vyzvedneme auto a jedeme směr první ubytko. Cestou hledáme supermarket, ovšem nemile nás překvapí, že okolo desáté hodiny večer už je snad vše kromě benzínek zavřené. Nakonec to vzdáváme, dělíme se o poslední tousty a gumové bonbony a padáme do peřin, zítra je taky den :D

17. 4. Středa prohlídka Malagy, večer odjezd do Granady

V 9 opouštíme ubytko – tedy spíše garáž předělanou na 2 průchozí pokoje bez oken :D – a vyrážíme na první španělskou snídani. Ihned pochopíme dvě věci: Za prvé, že tady čas prostě plyne trochu jinak a za druhé, že tady s angličtinou moc nepochodíme. Flegmatický prodavač a číšník v jedné osobě pomaličku a na pohodu připravuje jedno kafe za druhým, do toho stíhá telefonovat a kecat s hosty, odšťavňovat džusy a péct bagety a zatímco mně pomalu tečou nervy, za okny nám příjemně ubíhá dopoledne :D Konečně po 40 minutách a 40 upomínkách máme na stole naše objednané obložené chleby. Uf uf :D Po snídani – či spíše brunchi - vyrážíme na procházku po pláži a jelikož na koupačku to zatím není, rovnou si projdeme i centrum města s katedrálou, pevností a hradem Gibralfaro. Když se pokocháme úžasnými výhledy na město a arénu na býčí zápasy, kručí nám opět v žaludku. Bereme Carefour útokem a dáváme oběd v parku – čerstvé ovoce a křupavé bagety se sýrem chutnají báječně. Posilněni vyrážíme zpátky k autu a konečně máčíme nohy ve studeném moři. 

Nakonec dáme první španělskou zmrzku, pořádný nákup v Aldi a jedeme směrem do Granady k našemu dalšímu ubytku. 

Po lehkých komplikacích s parkováním a nalezením klíčů nás vítá krásný rustikální byt se spoustou pokojů a romantickou pavlačí. Přímo v domě se nachází i dobře hodnocené bistro, kde si dáváme první pořádné teplé jídlo – steaky, které není možné sníst, lososy, zeleninku a brambory. Výborné :)

18. 4. Čtvrtek Granada – Alhambra, prohlídka města

Busem se přesuneme k paláci Alhambra, kde máme od 10 hodin rezervovanou prohlídku. Jsem asi barbar, ale první část paláce mi přijde jako absolutní nic, prostě pár zdí a nádvoří s kašnou. Uměleckou hodnotu tohoto místa nějak nedokážu docenit, daleko víc mě lákají zalesněné kopce, které vidím z oken budovy. Navíc je tu opravdu hodně, hodně lidí :) tak hodně, že člověk dost času vyloženě stojí frontu. Dojem napraví krásné rozlehlé zahrady a pevnost Alcazaba, odkud je úžasný výhled na město.

Zde potkáváme Čecha, který nám dává tipy, kudy na Mulhacén, kam údajně "došel včera v teniskách" :D V tu chvíli mu to ještě žereme a pevně věříme, že tam dojdeme také (o tom, jak to dopadlo, si přečtete dále)… Po třech hodinách uťapkaní slézáme do města a dáváme oběd v tradiční španělské restauraci v zapadlé uličce. Výběr hlavního jídla se ne úplně všem vydařil, ovšem předkrmy v podobě sýrů byly dobré :D S plnými pupky vyrážíme na druhou část prohlídky – nejdříve projdeme centrum města, potom se vyškrábeme do kopců a procházíme dvě známé malebné čtvrti Granady – Albaicín a Sacramonte. Výhled odsud je jednoduše fantastický, nádherná Alhambra utopená v zeleni a v pozadí zasněžená Sierra Nevada. Fotíme jako o život a nasáváme pravou španělskou atmosféru. K večeři dáváme na ubytku domácí burgery a snažíme se rychle usnout, neb druhý den nás čeká velmi brzký budíček…

19. 4. Pátek Mulhacén, odjezd na ubytování do Malagy

V plánu na pátek totiž není nic menšího než dobýt Mulhacén – nejvyšší horu pevninského Španělska. Vybaveni tipy vyrážíme už za tmy do střediska Pradollano, jen si nějak zapomeneme zkontrolovat otevírací dobu lanovky :D Rozloučíme se tedy s Petrem, který nám dělá ochotného řidiče a máme hodinu k dobru na trajdání po vylidněném horském středisku. Konečně otevřou lanovky, vyplázneme tedy 20 Euro za lístek a jedeme ještě o kousek výš našemu cíli. 

Během toho se ptáme asi 5 lidí na cestu na Mulhacén – část vypadá, že o něm nikdy neslyšela, část nás odrazuje a část říká, že je to velmi, velmi daleko. Nedbaje moudrých rad vyrážíme do krpálu rovnou po sjezdovce, bohužel po pár minutách se Magdě znovu rozjíždí migréna z předchozího dne. Jdeme pomalu, často zastavujeme a konec je jaksi v nedohlednu… Místy křižujeme sjezdovku nebo se plazíme po kamení stylem pokus omyl, abychom se zase ocitly na asfaltové, nicméně sněhem zasypané silnici. Zlaté turistické značení v Česku! Kolem jedenácté to Magda vzdává, já a Věrka jdeme dál. Chvíli to sice vypadá beznadějně, ale nakonec i díky dalším lidem před námi pokračujeme vyšlapanou stezkou. Ve 12:30 je to tam! Jsme na Pico Veleta, druhé nejvyšší hoře Španělska. 

Uděláme asi tisíc fotek, výborně si popovídáme s dalšími domorodci na vrcholu :D a potom to otáčíme směrem dolů, protože se na nás řítí husté mraky. Vzhledem k ledovému povrchu je nám jasné, že v teniskách za 5 hodin není možné na Mulhacén dojít – týpek z předchozího dne očividně pěkně kecal. Že my jsme si na něj nevzaly ten kontakt… :D Po dvouhodinovém sestupu se šťastně shledáme s Petrem a s promáčenýma botama míříme zpět do Malagy, kde bude naše útočiště pro dalších 6 dní. Cestou stavíme ještě v malebném městě Fragiliana na procházku a nezbytnou zmrzku či dvě :)

20. 4. Sobota Sevilla

V sobotu měl být další odpočinkový den, ale tak nějak z něj opět sešlo :) Není čas ztrácet čas, jedeme do Sevilly! Monstrózní náměstí, monstrózní katedrála, monstrózní všechno. Dokonce i největší dřevěná stavba Evropy – Metropol Parasol. 

Pochodíme, co se dá a pak zamíříme na náplavku, pryč z ruchu velkoměsta. Sluníčko peče o sto šest a je nám krásně… Ujdeme dalších pár kilometrů a najednou je večer a čas zase vyrazit domů… Pohodlí jednoho ubytka je holt vykoupené delšími přesuny autem. Ještě že máme dobrého řidiče, který neusíná za volantem a nepotřebuje k tomu ani kávu :)

21. 4. Neděle Rezervace El Torqual De Antequera

Na neděli díky dobré předpovědi počasí dáváme nakonec přírodní rezervaci El Torqual de Antequera – prý "něco jako český Adršpach" :D Je čas zase nasát trochu energie z přírody! Předpověď ovšem tak úplně nevyšla – čím více se vzdalujeme od Malagy, tím více houstne mlha v cíli nás vítají bílé mraky, a i pár dešťových kapek. To budou panoramata!

Následující hodinku strávíme dohadováním na parkovišti s paní obsluhující parkoviště (další, co moc neumí anglicky) a jízdou shuttle busem nahoru a pak zase dolů :D Někdy holt ani důkladná příprava a nastudování map z webu nestačí :D Konečně vyrážíme ze správného startovacího místa na náš trek, který je celý v mlze, takže ze skalních útvarů nevidíme vůbec nic :D Dáváme oběd v místním kiosku a po poledni se konečně mraky protrhávají. Nakonec je úplně azuro a uznáváme, že Antequera je opravdu kouzelné místo – nic proti českému Adršpachu, ale na tohle jednoduše nemá. 

Po túře se ještě stavujeme do samotného města Antequera – další malebné městečko s úzkými uličkami, pěknými kostelíky a dokonalou zmrzlinou. Díky za ty dary :D!

22. 4. Pondělí Gibraltar

Po snídani sedáme do auta a míříme směrem na Gibraltar. Bude to turistická past nebo nás okouzlí? Obavy z kýčovité destinace se nenaplnily – Gibraltar je nádherný! Už samotný příchod na tohle území je zážitek sám o sobě – po pasové kontrole člověk totiž musí přejít letištní ranvej, kde běžně přistávají letadla. Pak už nám nic nebrání zvolna stoupat do kopců a kochat se výhledem, který je s každou zatáčkou větší a hezčí – po chvíli už máme za zády známou Gibraltarskou skálu a z druhé strany koukáme na Afriku. 

Zlatý hřeb ovšem přichází nahoře, kde konečně potkáváme první makaky – drzostí proslulé opice obývající tento malý kousek země. Že fámy o jejich agresivitě byly pravdivé, pochopíme okamžitě – sotva Magda na minutku bezelstně odloží batoh na zem, máme co dělat, abychom od něj zvířata odtrhli. Pravá komedie ale nastane ve chvíli, kdy se nepoučeně rozhodneme nahoře posvačit :D Jen co vytáhnu jablko, mám jednu opici před sebou a druhou za zády, a i když se snažím tiše vytratit a nekoukat jim do očí, jdou po mě vysloveně jako zlodějky! Nakonec jablko odhodím a v panice prchám asi o 200 metrů dál na vyhlídku. Ve chvíli, kdy mám pocit, že je čistý vzduch, zkusím pro změnu mrkev. V tu chvíli mi přistane opice za krkem, a to už trošku přesahuje hranice mého komfortu :D Vzdávám snahu o svačinu, kochám se výhledem a snažím se těm nepředvídatelným tvorům radši vyhýbat. 

Obejdeme ještě pár vyhlídek, navštívíme jeskyni a nový gibraltarský skywalk a nakonec zamíříme dolů do města. Bohužel už nemáme čas projít celý trek okolo skály, který vypadá na krásně značenou divokou stezku. Tiše zamáčknu slzu a píšu si ho na seznam "pro příště" bo není čas… Krátká zastávka v britském supermarketu, kde koupím arašídové máslo na porovnání a také milovaný fenykl a než se nadějeme, je deset večer. Stavíme na večeři v Marbelle – úžasná bezlepková pizza, tak dobrá, že ji sním celou. I přesto se cítím dobře a spím po ní jako mimino :D

23. 4. Úterý Caminito Del Rey + Ronda

V úterý vstáváme opět za tmy a míříme k vyhlášené "královské stezce" Caminito Del Rey. Do poslední chvíle nevíme, jak to dopadne – vezmou nás i bez lístků? Přiřadí k nějaké skupině? Nebo pošlou rovnou domů? Z webu nevyčteme ani to, jaká je vlastně otevírací doba – parkoviště je ovšem už v 8 ráno plné a ani velká fronta u pokladen nevypadá dobře. Tady je rozhodně víc než 50 lidí, které údajně pouští bez rezervací! Nikdo nás ale pryč neposílá, tak stojíme a tiše doufáme :D Asi po hodinovém čekání přijdeme na řadu – ovšem pozor, lístky je nutné zaplatit hotově! Chvíle adrenalinu, kdy dáváme do kupy opravdu cent po centu a hurá, jsme tam! Naše radost nezná mezí :D Vyfasujeme helmy a následuje pětikilometrová procházka nádherným kaňonem se spoustou skal a vyhlídek. 

Škoda, že není úplně azuro, to by ten dojem byl určitě ještě větší. Na konci stezky vracíme helmy, dáváme svačinu a potom míříme do Rondy. Já sice vidím ještě nádhernou stezku u jezera, kterou bych si ráda obešla, ale bohužel není čas… Podruhé zamáčknu slzu, nasednu do auta a už googlím, co uvidíme v Rondě. Město je opravdu nádherné! Majestátní most, krásné uličky, okouzlující příroda okolo… Nestíhám fotit! Uchození dáváme ještě na náměstíčku přímo u mostu výbornou zmrzlinu – nakonec je z ní nejlepší zmrzka celého pobytu :)

Na večeři se vracíme do Malagy a objednáváme si vyhlášenou španělskou paellu s mořskými plody a kuřecím masem. Mám ji poprvé v životě a v duchu hesla "hlad je nejlepší kuchař" spořádám tři talíře, nicméně abych byla upřímná, žádná bomba to není :D Spousta kašovité rýže rýže a málo masa, na mě hrozně hladové jídlo, které mě nedokáže zasytit. Jsem ráda, že jsem to ochutnala, ale příště zůstanu u steaku :)

24. 4. Středa volný den v Malaze

Partička odjíždí ráno do Cordoby a já zůstávám v Malaze. Už potřebuji odpočinek jako sůl! Je to možné, že jsme si za celý týden ani pořádně neprošli stánky a pláže? To se musí napravit! Jdu na jednu stranu Malagy, posedím si… jdu na zmrzku a pro suvenýry. Pak na oběd… a zase na druhou stranu. Jen sedím, koukám na moře, pozoruji okolí a je mi báječně. Přesně tohle jsem dneska potřebovala :D

25. 4. Čtvrtek volný den v Malaze, odlet do Prahy

Čtvrtek strávíme v podobném duchu jako předchozí den a kolem šesté večer odjíždíme na letiště. Vracíme auto a máme spoustu, spoustu času na nákupy na letišti :D - nejdříve nám posunou odlet o dvacet minut, potom o hodinu a půl a ve finále ještě ve 23:30 stojíme na ranveji :D Přílet do Prahy v půl třetí ráno není příjemný, ještě že máme Uber, který nás během půlhodinky rozveze kam potřebujeme. Dobrou noc a sladké sny :) Snad nebudeme mít už zítra pocit, že se nám ta dovolená jen zdála… :)